1. týden
Tehdy už to všechno začalo. Novej rok byl krásnej, neměla jsem kocovinu, takže válení v posteli bylo o to krásnější a to, že mám za 2 dny zkoušku mě taky něják moc nevzrušovalo (věděla jsem, že narozdíl od Sokrata něco vím, a že to něco na dostatečnou známku stačit bude). Hned ve středu se to ale začlo všechno srát. Zkouška sice dopadla fajn, ale následující zařizování na úřadech už úplně ne. Taky to tak milujete když čekáte hodinu na úřadě a oni vám pak sdělí, že musíte jít vlastně někam úplně jinam? A taky tak zbožňujete, když vám po cestě z práce v 8 hodin večer praskne duše od kola a vy musíte čekat půl hodinu na posranej autobus? Já to mám taky moc ráda.
Bohužel, nebylo všem útrapám konec. A tak jsem se druhý den opět vydala na strastiplnou cestu po úřadech. První zástavka bylo jobcenter, kde jsem potřebovala potvrzení, že jsem částečně nezaměstnaná. Poté co jsem se po několika minutách dozvěděla, že místní osazenstvo nemá angličtinu ani v půlce malíčku, jsem začla natahovat. Absolutní break-down přišel po tom, co mi řekli, že musím jít zase jinam (mimochodem mě poslali na adresu, kde nic nebylo, ale díky své duchaplnosti, anebo raději díky svým negativním zkušenostem s dánskou byrokrací I KNEW BETTER! jsem šla na správné místo). Na onom (světě) místě, mi tedy řekli: Aha, ale to musíte jít tam, odkud jste přišla.
OMFG! TO FAKT?!
Long story short. Na původním místě jsem se dozvěděla, že nikdo neví, co po mně úřady vlastně chtějí ale že se to dá všechno určitě zařídit online.
Myslela bych si, že po 3 letech neustálého tréninku mé trpělivosti od dánské společnosti jsem zvyklá. Ale spíš je hůř a hůř.
2. týden
Byl vlastně úplně nádhernej. vůbec nic převratnýho se nestalo a měla jsem narozeniny. Nuda všedních dní? Pro mě spíš vysněnej život všedních dní.
3. týden + 4. týden
Obsahoval výlet do Kodaně, návštěvu a poslední úspěšně složenou zkoušku. Což je úplně nádherný, kdybych se nedozvěděla, že jsem ASI přišla o práci, tudíž zdroj peněz a tudíž zdroj štěstí v Dánsku (aneb bez peněz sem nelez).
+ spousta času na sebe a na učení
- spousta času na přemýšlení o tom, kdo a proč vás vlastně "vyhodil" a jestli jste doopravdy vyhození, protože vám nikdo neřek ani půl slova, spousta přemýšlení o vlastní neschopnosti a o tom, jak bez práce vlastně nemáte co dělat a že jste vlastně piss of sheet
Jakože, ještě že už je leden u konce. Docela by se mi líbilo, kdyby byl leden někdy celej úplně fajn (protože za poslední 3 roky, co jsem v Dánsku se vždycky něco posralo...coincidence? I think not),
ale all in all je dobře. Nojo, a abyste si nemysleli, jak jsem super cool, že to tak zvládám, tak sice jsem, ale bez mýho fajn P přítele by to bylo k hovnu úplně celý, což bych taky zvládla, akorát jako pro správnou citlivou duši by to mohlo mít pro mě následky do konce života (jako třeba že bych osrala úplně všechny na celým tohle světě, protože fuck you a fuck off, všecho mě sere).
ale all in all je dobře. Nojo, a abyste si nemysleli, jak jsem super cool, že to tak zvládám, tak sice jsem, ale bez mýho fajn P přítele by to bylo k hovnu úplně celý, což bych taky zvládla, akorát jako pro správnou citlivou duši by to mohlo mít pro mě následky do konce života (jako třeba že bych osrala úplně všechny na celým tohle světě, protože fuck you a fuck off, všecho mě sere).
Nakonec za to všechno stejně může PMS.
Žádné komentáře :
Okomentovat