Mám se až moc dobře...let´s fuck it all up

Znáte ten pocit, kdy je všechno tak, jak má být, nic vám nechybí a všechno jde podle plánu? A taky vám to přijde tak podezřelý a jenom čekáte, kdy se to všechno zase posere? Přímo moje situace.

Mám práci, dokonce s vylepšenýma podmínkama, kdy nemusím pracovat tolik, ale peníze pořád budou.
Stíhám věci do školy.
Mám nejvíc nejlepšího přítele.
Mám fajn kamarády.
Dostala jsem nabídku na stáž v Londýně - což nebylo jenom tak! Strávila jsem obepisováním všech možných organizací tak 8 hodin.
A všechno je tak strašně super.
Až mě to děsí.

No Právě!

A to ještě není všechno.

Mám hlad a v mrazáku je dokonce špenátová pizza.

Seriály jsou stáhnutý.

Jsem sama doma. Konečně. Protože nás tu žije v podstatě 5 a nikdy nejsem sama doma.

Dokonce se mi snad i začal umoudřovat ekzém.

Jsem natolik zvyklá na svůj přirozený stav mizérie, že mě toto všechno zaráží.

Co z toho plyne? Nebuď hlavně natolik debilní Z aby sis to pokazila nějakýma svýma pseudo myšlenkama (protože v tom jsem fakin epxert).
Jo, pořád mám nějaký zařizování na úřadech, dluhy a tak. Ale je mi tak dobře. A prostě jsem si to asi chtěla zapamatovat, to jak šťastná vlastně jsem.