Literally jsem teď měla 2 náročnější dny:
Škola na 12.
Rovnou ze školy pak do práce do 20.
Úterý
Oukej, nebyla škola, ale! Jak jsem si řekla, že budu efektivní šprtka a číst všechny materiály na všechny hodiny, a že ještě do toho budu úžasná přítelkyně, tak se to začlo všechno něják kumulovat.
Tak jsem ráno vstala a než jsem šla do posilovny (nechodím do posilovny, ale v průměru tak jednou za 3 týdny dostanu nápad se tam jít kouknout), tak jsem se učila, no a po posilovně jsem zařizovala ve městě a pak šla po rychlo obědě zase rovnou do práce, no a když jsem přišla z práce, tak jsem se zase učila.
Středa
Škola na 9., domů jsem se pak dostala až v 16 a něják to na mě začlo padat. Celý odpoledne jsem byla pěknej zombík a nejenže jsem nezvládla přečíst kapitolu na čtvrtek, ale ještě k tomu jsem nebyla ani dokonalá přítelkyně a celkově jsem byla děsně podrážděná.
Tak jsem šla spát brzo.
Co z toho plyne:
Jak někomu může stačit míň než 8 hodin spánku?
Pro to, abych byla ideálně vyspaná já, potřebuju tak 9 hodin. A protože jsem 9 hodin spánku/noc neměla, tak jsem byla logicky fakt utahaná (to že jím pizzu na oběd i na večeři a nedostávám potřebný živiny, to bych sem netahala).
Takže moje rada:
Oukej, buďte aktivní, ale tak přiměřeně. A jestliže je někdo hyperaktivní a celej den lítá a stejně není unavenej, to neznamená, že vy jste šunky. Vy jste totiž normální lidi. To oni jsou trochu...hm...speciální.
A ano, chápu, že něčí život takhle vypadá dennodenně a nestěžuje si. Jenže já si stěžuju, a ráda.
Takže:
Chceme jet s přítelem na výlet do Černobylu.
Ale až budu těhotná.
Abychom měli památku na celý život.
Děkuji, to vám snad trochu prozradilo, co za člověka já vlastně jsem.
Žádné komentáře :
Okomentovat